Courses

Předmět představuje ucelenou sadu konceptů a strategií vhodných pro interpretaci instrumentální hudby 18. a 19. století. Ačkoliv je předmět z velké části strukturován jako série případových studií, záměrem je posunout pozornost od popisu jednotlivých děl k pochopení obecnějších principů hudebního myšlení a komunikace kulturních významů. V centru zájmu stojí otázky, jak hudba komunikuje význam v absenci literárního textu, jak pracuje s kulturně sdílenými kódy a jak se v ní proměňují formální, výrazové a narativní strategie v souvislosti s nástupem romantické subjektivity. Výuka je strukturována do několika tematických modulů, které se zabývají formou jako významovým procesem, funkcí hudebních topoi, hranicemi mezi "programní" a "absolutní" hudbou, vývojovými tendencemi vybraných hudebních žánrů (instrumentální koncert, symfonie, smyčcový kvartet, scherzo, píseň) a intertextuálními vztahy mezi jednotlivými díly. Hlavním cílem předmětu je rozvíjet schopnost studentů propojovat analytickou a interpretační perspektivu při diskusi hudebních děl. Studenti se na jednotlivých případových studiích učí pracovat s klíčovými koncepty (narativní pojetí hudební formy, hudební topoi, intertextualita apod.), rozpoznávat jejich přenositelnost napříč repertoárem a samostatně je aplikovat při analýze zvoleného díla. Důraz je kladen na aktivní práci s analyzovaným materiálem, kultivaci odborného jazyka a formulaci vlastní, argumentačně podložené interpretace hudby v jejím kulturním a estetickém kontextu.